Mladičké zápěstí s kudlou a nápisem Dokud nás smrt nerozdělí na našem plakátu vás možná vyděsilo, pak jste ale  měli možnost vidět celý odlehčený kontext v roztomilém festivalovém spotu. Obavy i něžná procitnutí – to v sobě letošní motto kombinuje. Pro někoho je představa společného žvota až do smrti ideál, ke kterému chtějí směřovat, jiné děsí a odmítají ji jako heteronormativní diktát. Patnáctá Mezipatra Vám tradičně různorodým a pečlivě sestaveným programem nabídnou pohled na oba tyto póly i na leccos mezi nimi obsaženého. Sluncem zalité první lásky, které nesou příslib věčnosti, příběhy párů, které spolu prožily celý život, nesmrtelná láska neživých upírů i fascinace někým, kdo vás přímo ohrožuje na zdraví a životě, to vše Vám přinášíme na plátnech krásných kin v Brně a Praze.

A protože je patnáctka malým výročím, dovolte mi rozněžnit se. Když jsem na prvních Mezipatrech začal pracovat, ve snu by mě nenapadlo, že festival prokáže takovou životaschopnost. Nezaložil ho movitý producent ani silná organizace, do vínku nedostal tučnou dotaci a leta ho z čiré nuly budovali tvrdohlaví studenti bez koruny v kapse. Nedovedu spočítat, kolik těch patnáct let znamená obětovaných víkendů, nehonorované práce do noci, času ukradeného studiu, kariéře a partnerskému soužití. S láskou a vděčností chci poděkovat každému, kdo se za dobu trvání Mezipater bez vidiny peněz či slávy zasadili o to, že můžeme doufat, že ani nás a queer film jen tak něco nerozdělí.

Aleš Rumpel, ředitel festival