Festival Mezipatra odstartuje už za pár dní a nabídne opravdu rozmanitý filmový program. Pokud ještě nemáš jasno, co si nenechat ujít, inspiruj se tipy od samotných členů programového týmu: Vadima Kuskova, Matúše Slamky,Terezie Vítkové a Josefa Klimeše.
Terezie Vítková doporučuje: dokument o odvážném endokrinologovi a rozmanité kraťasy
Lékařská ordinace je takovou zpovědnicí chorob. Pokud nás trápí zlomenina nebo nachlazení, nemusí být na rozřešení nic strašného. Pokud je ale diagnóza složitější, nastane ten hrůzostrašný moment, kdy svá slabá a křehká místa musíme odhalit naprosto cizímu člověku. V takových chvílích si už vždycky budu přát, aby naproti mě v bílém plášti seděl protagonista filmu Gen_. Nechte se inspirovat laskavou náturou empatického lékaře a přesvědčit se, jak také může fungovat veřejné zdravotnictví.
Obrovskou radost mám letos z výběru filmů v pásmu Když dvě se rády mají. Každý z nich je úplně jiný – stylem, tématem, humorem. Od kousavě sarkastické vize světa s přísným zákazem čištění zubů po hravě něžný ptačí pohřeb nebo lyrickou vzpomínku na včerejší den v sadu s tajemnou dívkou. A zároveň všechny snímky sdílí jakési niterné přesvědčení, že i v nepřátelském či nehostinném prostředí může lidská blízkost osvobozovat. A pokud jste na své bingo kartičce zatím neměli film o výměně slin, určitě si ho tam dopište! Nebudete litovat.
Josef Klimeš doporučuje: magicko-realistický příběh z Chile a dokument o hormonální léčbě v USA
Píše se rok 1982 a v jednom hornickém městečku se začala šířit neznámá nemoc. To nezní jako ta nejveselejší zápletka, že? A také není! Diego Céspedes však ve svém debutu Záhadný pohled plameňáka dokazuje, že i tragický a surový příběh se dá natočit s citem, humorem a dostatkem nadhledu. Nemluvě o tom, že nás příběhem provádí nejen jedna, ale hned pět odvážných, zábavných a nezapomenutelných trans žen.
Trans „depka“ podruhé. Tentokrát však ze současného USA, aby mohla být co nejpalčivější. Pod drobnohledem ale naštěstí nepatří mezi dokumenty, které diváctvo pošlou domů smutné. Díky své naléhavosti i přesvědčivým argumentům vás spíše rozpálí doběla a přesvědčí, že naděje opravdu umírá poslední. A to, že se příběh odehrává v Americe, je ve finále nepodstatné. Naděje a vztek na queerfobní politiku se hodí i nám tady v Česku.
Matúš Slamka doporučuje: citlivé vykreslení teenage pedofilie a blok bizarních krátkých filmů
Německé drama Psům vstup zakázán si mě získalo svojí odvahou pustit se do těžkého a pro mnohé kontroverzního tématu a zpracovat ho citlivým, ale zároveň nekompromisním způsobem. Film vás možná překvapí i zjištěním, že se pedofilie nemusí projevovat jen u dospělých jedinců, jak dokazuje protagonista. Ústřední postavy sleduje bez vynášení soudů, a zprostředkovává tak diváctvu autentický vhled do života lidí bojujících se svými tužbami. Možná se na něj nedívá zrovna lehce, ale přináší důležité poselství: vyměňme automatické soudy za empatii a podporu.
Jako milovník dobrého bizáru mám velkou radost z bloku krátkých filmů, který jsme nazvali Příliš teplá jízda. Šestice kraťasů přináší mix hraného i animovaného filmu, originální témata i svérázné filmové postupy. Mojí srdcovkou je rozhodně filipínský krátký film Vodní radovánky. Vizuálně opojná alegorie na konec světa a lidskou lhostejnost přináší lovestory v kulisách hořícího světa a baví i pobaví skutečně intenzivně. A garantuju vám, že po animáku Mrkvičky se už nikdy nebudete dívat na zeleninu stejně jako předtím. Pokud vás příště na nákupu budou přepadat chlípné myšlenky, my za to určitě nemůžeme.
Vadim Kusov doporučuje: realitu severokorejských uprchlíků a krátkometrážní blok o rodinách
Jedním z mých letošních favoritů je film Ze severu na jih režiséra Joonha Parka. Snímek vypráví o severokorejském uprchlíkovi, který začíná nový život v Soulu. Baví mě, že se režisér rozhodl ukázat a propojit dvě dost uzavřené minority, jejichž existenci jihokorejská společnost často přehlíží – queer a uprchlickou komunitu. Oslovilo mě, jakým způsobem film komunikuje jednoduchou a univerzální myšlenku: člověk je tvor společenský a stejně jako hlavní hrdina potřebujeme mít svoji sociální bublinu, ve které se budeme cítit bezpečně.
Doporučuju taky zajít na blok krátkých filmů Máme to v rodině, který zobrazuje rodinné vztahy z různých perspektiv. Uvidíte spoustu skvělých příběhů plných lásky, nepochopení, humoru a bolesti. Nejvíc se těším na osobní dokument režisérstva Hao Zhou Kdyžtak mě oprav, ve kterém zblízka ukazuje různé duchovní praktiky, pomocí kterých se jejich rodina snažila „vymýtit“ jejich queer identitu. Z některých rituálů jsem měl husí kůži a věřím, že i diváctvo Mezipater ocení tento neskutečné odvážný a až bolestivě intimní film.
