Blog J.G.: Láska vášnivá i zničující a boj s AIDS
Sobota - 8:50 Určitě jsou i mezi docela bezpředsudečnými filmovými fanoušky ti, kteří letos chtějí vynechat festival Mezipatra, protože si zdůvodňují, že je to ten divný queer festival a že na filmy s touto tematikou nemají chuť.
V případě letošního třináctého ročníku by si - pokud jsou opravdu pravověrní filmoví fanoušci - šlapali po štěstí, protože dramaturgům přehlídky se podařilo sehnat výjimečně silnou kolekci filmů, z nichž mnohé se určitě objeví v různých anketách o nejlepší snímky tohoto roku a ještě u nás často nebyly na žádné přehlídce k vidění. Tady jsou tři zaručené tipy:
Možná největším diváckým tahákem je film zázračného dítěte kanadského filmu Xaviera Dolana Laurence Anyways. I recenzenti, kteří považovali jeho vizuálně uhrančivé první dva filmy (Zabil jsem svou matku a Imaginární lásky) za poněkud pozérské, uznávají po shlédnutí jeho třetího skoro tříhodinového opusu, že tenhle třiadvacetiletý režisér dospěl a vyzrál. Pořád ve stejně opulentním stylu plném zpomalených záběrů a hudebních retročísel vypráví totální příběh lásky překračující genderová omezení. Titulní hrdina Laurence (Melville Poupaud) se na začátku vydá na desetiletou cestu přeměny v ženu, na níž mu pomáhá jeho životní láska Fred (Suzanne Clément). Film, jehož poetika se blíží snímkům Pedra Almódovara, je hlavním večerním tahákem sobotního večera v kině Lucerna.
Zatímco Dolanovou doménou je stylizovaná výpověď, hlavní zbraní newyorského nezávislého fimaře Iry Sachse je bolestná a nic nezastírající upřímnost. Režisér nezastírá, že příběh spalujícího vztahu idealistického neurotického režiséra Erica (Ture Lindhart) a právníka Paula (Zachary Booth) je založený na jeho autobiografických zážitcích. Syrové drama Neopouštěj mě vypráví o sestupné spirále vášně v devítiletém soužití, v němž si jeden z partnerů nejen nechce přiznat svou orientaci, ale ještě se potýká s démony drogové závislosti. Film je k vidění v Lucerně v pondělí od šesti.
V programu na něj ve stejném kině od půl deváté navazuje snímek, který sám ředitel Mezipater Aleš Rumpel označuje za nejlepší film letošního ročníku. Dokument Jak přežít mor natočil David France a složil ho z exkluzivních, nikdy nepromítaných materiálů. Natáčely je aktivistické skupiny ACT UP a TAG, které se v osmdesátých letech spojily, aby prolomily hradbu mlčení kolem epidemie AIDS, která začala kosit především mladé muže jako na běžícím pásu. Nenásilné protesty, různé formy komunitní podpory a radikálního umění začaly postuoně zvedat povědomí o nemoci a přiměly k akci oficiální místa. Dynamický a rychle sestříhaný snímek má například na recenzním agregátoru Rotten Tomatoes 100 % kladných recenzí.
Středa - 10:55 Akce skupiny Ztohoven Občan K. stojí bezpochyby na zajímavém základu. Její členové se postavili do kruhu a každý z nich si vyměnil padesát procent rysů tváře se svým sousedem. Z nových fotografií si nechali vyrobit nové občanky a ještě si je mezi sebou vyměnili. Pod falešnou identitou posléze cestovali po Evropě, nechali si udělat zbrojní pas, v jednom případě se falešně i oženili.
V červnu 2010 uspořádali Ztohoven lehce rozpačitou vernisáž, která zklamala všechny, kteří od umělců čekali nějakou další bombu typu „atomového hřibu ve vysílání ČT". Místo nějaké přímočaré provokativní akce čekala na návštěvníky skulptura se zabudovanými falešnými občankami a dvoustránkový manifest, který se v obecných frázích vymezoval proti manipulaci s naší identitou.
Na film Občan K. jednoho z aktivistů Michala Romea Dvořáka jsem byl docela zvědavý, protože jsem doufal, že snímek dokumentující akci Ztohoven s občankami nějakým způsobem osvětlí a dodá hlubší kontext tomu, co chlapci předvedli na vernisáži. Bohužel se potvrdilo to, čeho jsem se trochu obával.
V Dvořákově dokumentu se obnaží naplno to, že Ztohoven zkrátka vůbec nevěděli, jak celý nápad s poupravenými občankami rozvinout. Snaží se svému projektu dodat nějaký teoretický background, když mluví o teroristických hrozbách, čím dál většímu dohlížení státu na občany, který v budoucnu může vyústit v čipování, nebo naopak když lítostivě poznamenávají, že pro stát jsme jen čísla a ne živé bytosti.
Akce, které s těmito upravenými průkazy podnikají, nevypovídají potom už vůbec nic podstatného. Když projde jeden z členů skupiny s morfovanou občankou celnicí na letišti v Heathrow, nepotvrzuje to tezi o nebezpečí padělání dokladů a nedostatečné kontrole. Celníci neměli žádný důvod pozastavit se na občankou platnou a legálně vydanou českými úřady.
Snaha dodat váhu něčemu, co nepřekračuje hranice povedeného studentského happeningu, vyznívá někdy až komicky. Občan K. vypadá chvílemi jako sofistikovaná parodie na bezradnost dnešní konceptuální umělecké scény. Jako by to byl jeden z dalších mystifikačních dokumentů Petra Zelenky.
Pondělí - 12:20 Minulý týden filmový svět asi nejvíc vzrušila zpráva, že George Lucas prodal práva na svou piplanou frančízu Star Wars jedné z největších konglomerací zábavního světa - společnosti Disney. Zároveň se začalo mluvit o vzkříšení slavné sci-fi pohádky. A ukázalo se, že epizoda s číslem sedm se už chystá na rok 2015 a další díly rebootované ságy budou následovat. To vše už bez režijního vedení duchovního otce Lucase, který si desetiletí držel plnou kontrolu nad kreativní i finanční stránkou své zlaté žíly.
Internetové servery, Aktuálně nevyjímaje, se od té doby předhánějí v tipech, kteří režiséři by se po Lucasovi mohli nejpravděpodobněji ujmout úkolu přiblížit kouzlo Hvězdných válek novým divákům a přitom co nejméně naštvat pravověrné fanoušky. Mám v zásobě jedno jméno, které se v návrzích na potenciální nástupce vůbec neobjevuje. Má přitom mnoho výhod. Se zalidněným univerzem Star Wars je přitom díky jedné ze stovek epizodních postav spojen jménem. Mnohé filmové nadšence inspiroval svou metodou švédování k tomu, jak si zablbnout s kamarády a stát se ve svém obýváku aspoň na chvíli svými oblíbenými hrdiny.
Je to režisér, který by se dokázal naladit na dětsky naivní a zároveň archetypálně smrtelně vážnou poetiku Lucasovy nesmrtelné ságy. V jeho filmech ustupuje banalita běžné reality nespoutané dětské hravosti. Snímky Neposkvrněný svit věčné mysli, Nauka o snech nebo Prosíme, přetočte jsou oslavou snění o lepších světech, chválou domácí tvořivosti a laciných efektů a nostalgickou poctou imaginaci. Myslím, že by mu mladý George Lucas, tedy ten vyjukaný introvertní mladík ze sedmdesátých let, kterému liberální atmosféra nového Hollywoodu umožnila otevřít stavidla své fantazie dokořán, rozuměl.
V dnešním Hollywoodu je jeho angažmá v takovém projektu nejspíš nemožné, zvlášť když jeho velkorozpočtová úlitba mainstreamu v podobě komiksové adaptace Zelený sršeň komerčně propadla. Ale velmi by mě bavilo, kdyby se nových Hvězdných válek ujal Michel Gondry.
