Nebojme se otřesů

Mezipatrům je letos šestnáct a pomalu dospívají. Už odmala se ovšem snažila přispívat k pozitivnímu obrazu LGBTQ+ postav a vyvažovat častý sklon tuzemského kulturního mainstreamu takové jedince spíš karikovat.

Nejen náš festival, ale i queer komunita a její postavení ve společnosti prochází neustálým vývojem. Příkladem budiž rozsudek amerického Nejvyššího soudu z 26. června, který zrovnoprávnil sňatky osob stejného pohlaví. Můžeme doufat, že na tohle malé vítězství časem naváže i legislativa naší země.

Z Mezipater jsme zvyklí na strhující příběhy o lidské síle i slabostech. Letos jsou epicentrem festivalové dramaturgie rozhodující životní momenty – chvíle, kdy se svět filmových hrdinek a hrdinů otočí naruby.

Film má jedinečnou moc dotknout se našeho nitra, dovoluje nám najít univerzální pravdu i v příběhu někoho zdánlivě odlišného. Na osobní rovině nás zasáhne příběh padesátníka, který zjistí, že celý jeho život je lež; rodiny, pro kterou násilné odloučení od jejího člena znamená katastrofu; teplého muslima, který kvůli víře musí potlačovat svou přirozenost nebo ženy, která dobrovolně převezme roli muže, aby upevnila svou pozici v patriarchálním světě.

Jelikož otřesy nebývají jen osobní, ale i kulturní, v rámci retrospektivy sledujeme čtyři kanonické snímky, které od 60. do 90. let zamíchaly představou o tom, co je queer film.

Přeji vám, aby vám filmové otřesy na Mezipatrech pomohly ustát ty vaše osobní.

Pavel Bicek, ředitel QFF Mezipatra